Interview: I Love You Honey Bunny

I Love You Honey Bunny: „Škoda, že česká scéna zůstává jen na tom našem písečku.“

Pražská indie-brit-rocková kapela I Love You Honey Bunny často se svou hudbou brázdí Evropu, stačila si ovšem zahrát už i v Kanadě. Loni vydala svou první desku Cosmic Background Radiation, pro kterou se nechala inspirovat vesmírem. Cestu ke hvězdám ale prý vystřídalo i pár procházek po dně. O tom, jaký byl pro čtveřici členů proces tvorby alba, co plánují do budoucna a čí tvorbu mají oni sami na svých playlistech, se rozpovídali baskytarista Kristián Kraevski, kytarista Martin Šolc, zpěvák Sebastian Jacques a bubeník Josef Keil.

Loni jste vydali desku Cosmic Background Radiation. Jaké bylo turné v rámci představování alba?

Kristián: Odehráli jsme několik sólo koncertů v rámci České republiky a přijetí bylo dobré. Měli jsme ale také různé další příležitosti a supportovali jsme kupříkladu Lenny. V Německu jsme si pak zahráli s kapelou Leoniden a v Maďarsku s Ivan & The Parazol. A právě mimo republiku se nám odezvy mnohdy zdály ještě nadšenější a upřímnější. Je pro nás zajímavé sledovat, jak lidé na různých místech reagují na naši hudbu.

Jaký je koncept alba?

Sebastian: Název je v podstatě astrofyzikální pojem, který popisuje radioaktivní záření, co neustále proudí vesmírem a pochází z prvního momentu jeho vzniku. Vědci záření poprvé objevili jako rádiové vlny. Díky těmto vlnám existuje zvuk takového dlouhého šumu, který člověk slyší třeba při přepínání stanic v rádiu. A to je Cosmic Background Radiation. Něco, co je všude kolem nás. Pojmenovat takhle desku se nám zdálo poetické, protože naše hudba pro nás byla stejně tak všudypřítomná.
Kristián: Myslím, že vesmír je v těch skladbách určitým způsobem slyšet.
Sebastian: Přesně tak. Navíc máme rádi osmdesátkové synťáky spojené se sci-fi érou, kam patří Star Trek a podobné věci.

„Hádám deset, patnáct let, než lidé začnou zdejší ‚světovější‘ scénu přijímat, protože ona tady je. A je fakt velká.“

Jak jste pohlíželi na desku po vydání a jak teď? Nesklouzáváte k sebekritice?

Sebastian: Sklouzáváme. A hodně. Ty pocity přichází ve vlnách. Těsně před vydáním byly strašné. Člověk měl dojem, že nic nemá smysl, že se deska nikdy nedodělá a není šance ji stihnout. Z posledních sil jsme do ní ale narvali všechno a najednou jsme měli výsledek. Objevila se obrovská vděčnost a údiv vůči nám samotným, že jsme to dokázali. Jenže pak jsme začali zkoušet na tour, a to jsme se tak trošku prošli po dně. Netvrdíme, že jsme udělali něco špatného, ale každého omrzí písnička, když si ji pouští pořád dokolečka. I ta sebelepší, třeba od Nirvany, může po čase začít člověka hrozně otravovat.
Martin: Myslím, že jaká ta deska doopravdy je, zjistíme, až tak za tři roky.

Jak vypadá váš tvůrčí proces?

Martin: Co se tohohle týče, neexistuje žádný manuál. S každou písničkou je to u nás úplně jinak. Jsme schopní relativně hotovou písničku vyplivnout i za dva dny, ale to se stane jenom občas.
Sebastian: Tohle se stalo třeba dvakrát.
Martin: Častěji se stává, že na písničkách děláme klidně tři čtvrtě roku nebo rok, a to nepočítám její dodělávání. V rámci alba se mnoho písniček předělalo až ve studiu, předtím jsme je hráli jinak a až později dostaly nový kabát.

Kde bere I Love You Honey Bunny inspiraci?

Sebastian: Máme vždycky takové soustředění na chalupě u Martina na Slovensku. Ta je na samotě u lesa, kde je hezky a kde v porovnání s Prahou není tolik rušivých elementů. Jde o určitý filtr od všech těch - s prominutím - blbostí, co se tady kolem nás dějí.
Martin: Já si beru inspiraci z různých oblastí umění. Kytarová linka mě napadne při poslechu jiné kapely, ale i třeba poté, co vidím dobrý film.
Kristián: To, co posloucháme, nás hodně ovlivňuje a inspiruje.

Prozradíte, co máte momentálně na svých playlistech?

Sebastian: U mě to jsou Zola Blood, které v posledních zhruba třech měsících dost intenzivně poslouchám - nebo lépe řečeno tu jednu jedinou desku, kterou mají. Moc mě baví a doufám, že zase něco vydají.
Kristián: Já řeknu dvě kapely, které máme rádi a na kterých se všichni určitě shodneme - a to Vulfpeck a Jungle. Výběr z trochu jiných soudků, jde ale o dobré věci.
Martin: Pak bychom také měli zmínit kapelu Balthazar a všechny projekty, které kolem ní vznikly.
Josef: Ještě můžeme vzpomenout The 1975.

Koho si na české scéně považujete?

Martin: Česká scéna je skvělá. Škoda jen, že značná část zůstává jen na tom našem písečku. Je tady hrozně málo kapel, které vyjíždí ven. Koho bychom zmínili? Třeba Ghost of You, Manon meurt, Good Times Only, Branko’s Bridge… Těch projektů je tady opravdu mnoho a nás baví, když se tyhle kapely snaží někam posouvat a nedělat jen tisící odvar jiné věci.
Sebastian: Já si myslím, že je teď přelomová doba. Vedle generace, která doznívá, se už dneska hodně ví i o mladých lidech. Internet spojuje svět a už se moc neřeší hranice. Dřív nebylo tak snadné naučit se anglicky a mít v takové míře kontakt s vnějším světem. Hádám deset, patnáct let, než lidé začnou zdejší „světovější“ scénu přijímat, protože ona tady je. A je fakt velká.

„Co nás tu drží, je studium, vztahy a skutečnost, že to tady máme rádi. Ale rozhodně je dobré načerpat inspiraci jinde.“

Díky hraní hodně cestujete. Kupříkladu jste se sebrali a vyrazili do Kanady. Plánujete další podobné „turné“?

Sebastian: Teď plánujeme, že budeme v září na pár týdnů v Berlíně. Chceme udělat scouting a pak do toho šlápnout a na rok tam odjet. Nebo případně jinam do světa a zkusit si to mimo naši republiku. Poznat nové lidi, nové inspirace, malinko odlišné prostředí. Tohle všechno hodně ovlivní člověka i jeho tvorbu, takže doufáme, že se nám to povede.

A teď vás tu drží co?

Martin: Myslím, že teď jsme všichni v situaci, kdy bychom se mohli sebrat a odjet pryč kdykoliv, ale zatím nám to tady dávalo smysl. Co nás tu drží, je studium, vztahy a skutečnost, že to tady máme rádi. Ale rozhodně je dobré načerpat inspiraci jinde.

„I sebelepší písnička může začít člověka po čase hrozně otravovat.“

Berete společné hraní jako něco, čím se chcete živit?

Sebastian: To je spíš sen. Takový hezký sen, který je ale zatím nedosažitelný.
Martin: Všichni říkají „dělej, co tě baví“, a tak děláme, co nás teď baví a naplňuje. Spolu jsme v dobrém rozpoložení, takže si říkáme, proč ne.

Je nějaký feedback od fanoušků, který vás potěšil tak, že vám to uvízlo v paměti?

Sebastian: Docela nás překvapilo, když nám napsal někdo z Norska a ptal se, kdy a kde hrajeme na Szigetu (maďarský hudební festival pozn. aut.), že se na nás strašně těší. Představa, že se těší někdo zrovna na nás v rámci festivalu, kde hraje asi čtyři sta kapel a všechny jsou naprosto neuvěřitelné, je vážně hezké. A zvlášť když je to ještě někdo takhle zdaleka.

„Je zvláštní, že lidé mají potřebu se fixovat na konkrétního člena kapely.“

Vždycky mě zajímalo, jak členové kapely vnímají pozornost, co je na ně upírána. Zpravidla je to frontman, komu se dostává té pozornosti nejvíce. Jak tohle vnímáte?

Sebastian: Mně je to spíš trošku líto než cokoliv jiného. Je zvláštní, že lidé mají potřebu se fixovat na konkrétního člena kapely. Já rád vnímám kapelu jako celek, protože o tom to má být, a ne o jednotlivých lidech. Je někdy až trochu nesympatické, když se najde někdo moc individuální ve smyslu „jsem nejlepší na světě a musím vám všem tu svou genialitu narvat až do krku“. Myslím ale, že v našem případě to není tak hrozné. Kluci jsou při hraní naštěstí dost vidět. Kristián je výrazný, hodně se na scéně pohybuje. Naopak mně je mnohdy vyčítáno, že jsem málo „frontmanovský“.
Kristián: Myslím, že to je v Česku takový neduh. Je zde velké množství projektů, které jsou často postavené na jedné osobě a ostatní členové se vedle ní ztrácí. Podle mě je to škoda.
Josef: Mně nevadí, že nejsem moc vidět.
Sebastian: A přitom jsi v kapele z nás všech nejhezčí.

Co chystáte v příštím roce?

Martin: Abychom úplně neusnuli na vavřínech, tak jsme začali pracovat na nové desce. V následujícím roce před celým albem hodláme nejdříve vydat nějaké singly a rozhodně chceme co nejvíc hrát. V tomto roce ještě chystáme v MeetFactory náš velký vánoční koncert, který se bude pořádat 20. prosince, kde se rozloučíme s naší Space Crew, což je smyčcové trio, se kterým jsme objeli letní festivaly. Chceme si také pozvat různé kapely, primárně z České republiky, které jsou nám hodně blízké a které podle nás dělají opravdu dobrou muziku, takže určitě všichni přijďte.

2019

Listovat číslem časopisu Brainstorm magazine, ve kterém byl rozhovor otištěn, můžete ZDE. Rozhovor s kapelou najdete na str. 32–34.